Září 2017

Pozvánka na CLS 2017

13. září 2017 v 18:19 | Šíša |  Novinky
Ahojky, tohle je jen takový článek na skok :)

Všechny, kteří o tom neví, bych ráda pozvala na Celebrating live show.
Jedná se o výstavu modelů koní a koná se 30. 9. v Liberci. Já už jsem přihlášená, tak vás tam moc ráda uvidím :3
Veškeré bližší informace najdete na blogu, nebo ve FB skupině (je soukromá, ale klidně mi napište na FB - Ranch Olympia a já vás tam přidám ;) ).

Taky se tímto chci omluvit, že asi nebudu aktivní, ale chtěla bych stihnout do CLS něco vyrobit, tak se budu věnovat spíš tomu :)

Snad na viděnou na CLS.

Šíša

Vylévám si srdíčko :D

3. září 2017 v 16:40 | Šíša |  Novinky
Sakra, já jsem ale fakt ostuda. Minule jsem slibovala, jak budu aktivní a pak...se nějak všechno změnilo. Měla jsem špatné období, jedno z nejhorších. Jen ve shrnutí co se za tu dobu tak stalo...potřebuju se trochu vypsat…

Asi největší šok byl, že jsme zjistili, že má naše kočička rakovinu.
Už od zimy začala mít rýmu. Mysleli jsme, že je jen nastydlá, ale když ani po několika dnech rýma neustoupila, zašli jsme s ní raději na veterinu. Dostala antibiotika a přišlo zlepšení. Po několika týdnech se ale rýma objevila znova. I po znovu nasazených antibioticích se nezlepšovala, naopak se zhoršila. Domluvili jsme tedy drahé vyšetření nosu v celkové narkóze, na které ale musela čekat. Poslední dny před vyšetřením už měla nos tak ucpaný, že jím už nemohla ani dýchat a tak chroptěla s otevřenou pusou….hrozný zvuk…
Po vyšetření nám sdělili, že v nosní dutině byl nález a víc ukáže rozbor. Po čtrnácti dnech se potvrdilo, že je to rakovina…
Doktor nám řekl, že jediná šance je chemoterapie (ta je naštěstí u koček poměrně účinná, protože nádory nebývají zhoubné). Nádor je prý hluboko v hlavě, takže dostat se k němu by znamenalo velmi náročnou operaci...pan doktor naznačil, že v tom případě by bylo lepší se s Terezkou (kočkou) rozloučit...
Už s ní chodíme snad čtvrt roku, každých čtrnáct dní, na chemoterapii. Nos už ucpaný nemá a prý to zatím vypadá dobře. Teď jsme museli léčbu přerušit, protože má nedostatek bílých krvinek a dost pohubla. Někdy v říjnu by se mělo pokračovat, jestli bude vše v pořádku.
Terezka to zvládá krásně. Je neuvěřitelně statečná a všichni jí tam prý chválí, že se nechá bez problémů napíchnout a nepere se. Pořád je to ta samá kočka, jako před tím, takže vidíme, že to má smysl a že jí tím víc netrápíme, než pomáháme. Sice už má vyšisovaná místa, ale pro mě to bude vždycky moje krásná lady <3 Věřím, že to zvládne...je jí deset, to má ještě velký kus života před sebou…

Fotka někdy ze začátku chemoterapie <3


Je to zvláštní, jak se najednou může všechno změnit. Kocourovi je sedmnáct a tak před třičtvrtě rokem jsme zjistili (hlavně já teda) že je hluchý, nebo téměř hluchý. Kulhá, na místa vyšší jak metr ho musím vytahovat i ho z nich dávat dolů. Přijde mi, že nám pomalu odchází před očima :(

Pak jsem řešila takové moje vnitřní problémy. Měla jsem nějaký nález na plicích. Prý vzácná bakterie rezistentní skoro na všechny druhy antibiotik až na dva, z toho jeden je toxický. Kdyby se to potvrdilo tak bych měla antibiotika rok až rok a půl! Neuvěřitelné O.O
Na štěstí se to při druhém testu nepotvrdilo, takže mě budou častěji kontrolovat…

Mám dlouhodobě (cca 2 roky) po operacích bolesti břicha...občas opravdu velmi silné bolesti břicha. Někdy je mívám jen párkrát do týdne, jindy třeba čtrnáct dní několikrát denně. Mám pak i problém dojít z postele k záchodu, nemůžu skoro nic jíst, protože se to pak ještě zhorší, ale na druhou stranu mám zase hlad...v podstatě jsem v takový chvíli úplně neschopná a jediné, co tak trochu pomůže je teplý obklad, snažit se to zaspat (většinou mě křeče probouzí) a doufat, že co nejdřív přijde to lepší období.
Pořád jsem si říkala, že to bude lepší, že se to nějak vyřeší, ale v tu dobu jsem opravdu ztratila veškerou naději a...nějak už jsem nechtěla žít takový život...k tomu jsou s tím spojené problémy jako skluz ve škole (učení si sice doplním, ale výtvarné věci v tom stavu nezvládám), otázky jako "Kdo takového člověka zaměstná? Kdo se mnou bude asi tak žít?"….prostě zřejmě jsem měla deprese, nebo mi prostě bylo úplně na h***o :D

Ale aby to nebylo jak deníček emo třináctky, už je mi zase snad konečně líp...tak snad to se školou neskončí :D Konečně jsem teď sama, v klidu a musím říct, že jsem zjistila, že bez lidí je mi teď opravdu líp. Nějak teď nemusím řešit alespoň problémy s nima spojený.
Taky jsem v úterý úspěšně udělala neklasifikaci z dějin výtvarné kultury. Prý to bylo dobré, takže snad bude dobrá známka.
Za celý prázdniny jsem na modely ani nesáhla, tak teď, když už mám konečně opravdu volno jsem něco rozpracovala :3 Zatím se to daří, tak snad se to nepokazí :D Jinak taky máte pocit, že jste přes prázdniny vlastně nic nestihli? O.o


Tenhle článek se nakonec vyvinul úplně jiným směrem, než jsem plánovala a zvrhnul se v takové vylévání srdíčka….ale tak snad prominete, příště přijdu s něčím lepším :D

Tak si užijte poslední prázdninový den (neeeee :'o) a snad příště napíšu dřív, než za pět měsíců! :D
Šíša