ZOO - slohové cvičení do školy

12. října 2015 v 16:00 | Šíša
Opravdu mě překvapily ohlasy na minulou slohovku a když se vám líbilo, tak jsem si řekla, proč sem něco podobného nedávat častěji? Doufám, že to nebylo jen tak ze slušnosti, protože tady máte další práci, sepsanou někdy ke konci roku.

Zadání bylo napsat příběh z pohledu zvířete v ZOO, no a jí si vybrala...no, však to se tam dočtete ;)

ZOO

Byla jsem zavřená za sklem terária...
Na něm byl poklop, jemně přiotevřený kvůli vzduchu, ale ať jsem se snažila sebevíc, nemohla jsem po kluzkém skle vyšplhat nahoru.
Hrabání také nepomáhalo, protože mé drápky opět narazily na onen lesklý materiál, po němž skřípavě přejížděly.
Byla jsem v jedné z nejlepších ZOO v České republice. Vůbec jsem se tak ale necítila.
ZOO byla známá krásnými a prostornými výběhy, vzácnými a širokou veřejností obdivovanými zvířaty, které jste už ani v přírodě nezahlédli...
Ptáky, savce, ještěry, ty všechny sem chodili obdivovat lidé až z daleka.
Lvy pro jejich sílu, slony pro jejich velikost, plameňáky pro jejich eleganci.
Jen na někoho zapomněli, na mě.
A přitom na mě bylo tolik krásných, zajímavých a exotických věcí.
Mé uši by se mohly rovnat těm sloním, ocásek mrštný a uzounký jako had, mé tlapky, malé a měkoučké, drápky ostré a dlouhé jako pařáty orla, srst heboučká a sametová jako ta nedávno narozeného lvíčete.
Opravdu je to tak málo? Opravdu jsem byla tak nezajímavá?
Tyto otázky jsem si kladla den co den.
Proč i já nemám zástupy obdivovatelů, kteří se jen třesou na to, až mě uvidí. Děti by se lepily na sklo, jen aby mi mohly být co nejblíže a rodiče by jim říkali, jak jsem úžasné zvíře.
To mě ale nečeká. Nejsou zde žádní takoví lidé, a to je také důvod mého nastávajícího skonu.
Možná už jste pochopili, kdo jsem. Jsem myš, laboratorní myš. Malé a nevinné zvířátko, co stejně musí zemřít. Ano, přesně tak. Zítra půjdu hadům a jestli ne zítra, tak pozítří a jestli ne pozítří tak...už se to blíží, je to neodvratné.


A tak Vás prosím, vzpomeňte na mne. A když ne na mne, tak na ostatní myši, kobylky, sarančata, potkany. Vzpomeňte na nás. A když se půjdete podívat do ZOO a za sklem terária uvidíte hada, jemuž se na břiše rýsuje výrazná boule, držte minutu ticha za toho ubohého a krásného, leč opomíjeného tvora, který zemřel proto, aby druzí mohli žít...
Vzpomeňte na nás, protože každý živý tvor touží po lásce, po obdivu...


Budu ráda za každý názor. Snad se líbilo.
Šíša
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Haník Haník | 12. října 2015 v 17:09 | Reagovat

:O Fakt dojemné! Souhlasím s tebou... Nemám slov...
A nejen v ZOO, ale i v laboratořích toho myši hodně prožijí...

2 Thelokin Thelokin | E-mail | Web | 12. října 2015 v 20:53 | Reagovat

Opravdu nádherné.. :o
Ze začátku jsem vůbec netušila, že by to mohla být laboratorní myš... Opravdu nádherné.. :')

3 Betty Betty | E-mail | Web | 13. října 2015 v 17:22 | Reagovat

Krásně, dojemně a pravdivě sepsané. Já sama tyhle malé potvůrky miluju a jednoho myšáka jsem hadovi ukořistila doslova před očima a teď ho mám doma a je to opravdu úžasné, inteligentní, mazlivé, roztomilé a vděčné zvířátko :)

4 Teddy Pie Teddy Pie | 13. října 2015 v 17:47 | Reagovat

Krásně a dojemně napsaná. Miluju texty co mají co říct a to ten tvůj rozhodně je :)

5 Leník Leník | Web | 13. října 2015 v 21:57 | Reagovat

Nádherně píšeš, obdivuji tě! Člověk se do toho textu tak "zažere"! :) Palec nahoru!

6 Jeife Jeife | E-mail | Web | 17. října 2015 v 16:00 | Reagovat

moc hezký článek, dobře napsaný..  se vším souhlasím ... :)

ovšem otázku, jestli není neco špatně by si člověk měl položit i ve chvíli, kdy má před sebou kus masa ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama