Červenec 2014

Větší je lepší

22. července 2014 v 19:49 | Šíša |  Novinky
Teď jsem mimo ČR, nemám modely ani foťák, takže budou takové kecací články, ostatně jako vždy :D. Možná zapracuju na dalším dílu Novích očí. To mě přivádí k dalšímu bodu. Ještě když jsem sem text vkládala bylo vše OK, pak jsem se vrátila a zjistila jsem, že to nemá žádné odstavce -_-. Takže se omlouvám, asi se v tom budu muset trochu pošťourat, ale to až doma.

Jak už asi všichni víte, máme za sebou Breyerfast 2014, už jsou na netu články, dokonce i videa. Proč ale nadpis "větší je lepší"? Příjde mi, že se tímto heslem poslední dobou Breyer řídí. Všedně je k dostání velikost 1:32 (SCH, Papo, atd.) Breyer je jedna z mála fyrem (už mě napadá jen Peterstone) co vyrábý "giganty" velikosti 1:9=>traditional. Jenže i ti už se jim asi omrzeli a rozhodli se pro další velikost a to 1:6. Jméno ještě nemá (mohlo by být třeba Velké jako kráva :'D) ale odpovídá velikosti Barbie koníků. Myslím si, že to byl chytrý tah, protože snad každá holčička má Barbínku a pro svojí panenku chce i koníka. Mě to příjde až moc velké, ale ještě nevím.

Tak a tady už první a zatím jediní zástupci svého měřítka.




Jako by těch velikostí nebylo až až :D. Mě se teda model líbý moc :3. Co vám? Uvítáte nové měřítko, nebo ho zatím odsuzujete?

Ps: Všimla jsem si, že téměř všechny mé nadpisy začínají písmenem V :'D
Pss: Celí tenhle článek se mi smazal, takže jsem ho musela psát podruhé -_-.

Vaše Véčka milující Šíša ;)

Nové oči-1. část

9. července 2014 v 12:00 | Šíša |  Povídky
NOVÉ OČI 1. Záblesky minulosti Když jsem byla malá, měla jsem poníka jménem Berry. Byl to přítel..... ten nejlepší. Za teplých dnů jsme spolu jezdili k vodě a koupali se, na podzim jsme cválali v barevném listí a v zimě..... v zimě jsme jezdili na nezapomenutelné bělavé vyjížďky v lesích.Když jsem se cítila smutná, zrazená či osamělá, přitiskla jsem se k jeho mohutnému krku a on mi dal něco, co člověk dát neumí..... něco co umí dát jen zvíře, pocit bezpečí, lásky, věrnosti. Celý tento příběh začal na malé farmě, kde jsem vyrůstala, mí rodiče ji zdědili po jejich rodičích a ti zase po svých, kteří jí vyhráli v sázce. Berryho jsme dostali od sousedky, která Berryho a jeho maminku chovala. Matka té sousedky dostala infarkt, takže se za ní musela odstěhovat do města a poníky prodat. Berryho matku si koupil nějaký chovatel a Berryho...Berryho jsme si nechali my. S Berrym jsem vyrůstala, byla jsem s ním co to šlo a zanedlouho se z toho malého, vystrašeného, čtyřletého koníčka stal člen rodiny a kus mě samé. Vím, že nic netrvá věčně, ale že ho ztratím tak brzy jsem nečekala. Už týdny nepršelo a vše bylo seschlé, tu noc nás však zastihla strašná bouřka, sice nespadla ani kapka, zato blesky padali jeden za druhým, až to vypadalo, jako by bylo nebe pruhované. Najednou se naše stará fenka Bára zvedla a začala nepřetržitě štěkat, kňučet a škrábat tlapou na dveře. Za pár vteřin vstal táta, aby Báru uklidnil. Bára ale nepřestávala, ba naopak byla ještě důslednější. Tátu napadlo, že chce možná ven. Otevřel dveře a v tu ránu celou chodbu zaplavilo pronikavé světlo. "Hoří, hoří!!!" S mámou jsme vyskočily z postele, popadly do ruky kýble s vodou a ještě bosí jsme všichni vyběhli ven. Suchá tráva hořela, jakoby ji polil benzínem, oheň jí polykal doslova po metrech. S kýbli jsme běhali sem a tam. Paniku situace ještě zhoršoval Bářin nešťastný kvílot, skákala kolem ohně a nevěděla, co dělat. Když začal plamen ustupovat, zahlédla jsem najednou pár černých, vyděšených koňských očí. Patřily Berrymu, který ležel uprostřed ohně, kopal zděšeně nohama a házel hlavou. "Berry!!! Co děláš, tak dělej, proč neutečeš?!" Berry se snažil zvednout, ale pokaždé se svalil zpět na bok. Znovu a znovu to zkoušel, ale neúspěšně. Slzy mi tekly proudem. Nezmohla jsem se na nic než na: "Berry, tak dělej, Berry, zvedni se, tak dělej, Berry!" I máma s tátou už si Berryho všimli, všichni jsme se zastavili a marně potlačovali slzy. V tom se táta otočil a zmizel v domě, za pár vteřin z domu vyšel a v ruce držel mokrou deku, přehodil ji přes sebe a vběhl do ohně. Bylo slyšet jen syčení, jak se plameny snažily deku zapálit. S mámou jsme se vzpamatovaly a hasily dál. Všude bylo spoustu kouře z odpařující se vody. Táta konečně vyšel i s Berrym. Oba byli schovaní pod dekou. Už bylo jasné, proč se Berry nezvedl. Ošklivě kulhal a nohu měl minimálně vyvrklou.

Jen na skok

4. července 2014 v 20:47 | Šíša |  Novinky
Takže zdar. Tento článek je opravdu jen narychlo. Jen co jsem se vrátila už zase odjíždím, nestihla jsem ani nic nafotit a už jsem si myslela, že zůstanete bez článku. Nakonec mě ale napadlo dát sem asi 1,5 roku starou povídku (spíš pohádku). Je jí jen část, ale zbytek hodlám dodat. Pokuď by někoho z vás nebavila, rovnou napište, abych nedopisovala zbytečně :) Jmenuje se Nové oči a zbytek zjistíte ve středu. Původně to měl být jen jakýsi námět na film, ale bůh ví, jestli se ho s mou lemrovitostí dočkáme ;).

Papa, Šíša.